Dobrá otázka po zhruba 5 letech co?
Už je to nějaký pátek nebo i víc, co jsem sem naposledy něco napsala a myslím, že už sem ani nikdo z Vás nechodí.
Časy se mění, každý jsme někde jinde. Fakt jsem se snažila přijít tomu jejich novému stylu na chuť, ale jediná, která se mi líbila byla Run, Run, Run a někdy zvládnu i Love who loves you back, ale tím to končí. Přiznám se, že z posledního alba jsem neslyšela asi ani jednu. Chci si je zapamatovat takový jaký byli tehdy, Schrei to začínalo, Zimmer 483 byl naprostej highlight (pro mě) a s Humanoidem už to pomalu začalo opadávat.
Ale!
- 15. 03. bude vždycky TEN DEN! Každej rok si vzpomenu automaticky prostě vždycky :-)
- I když už jsou kluci někde jinde než byli kdysi, pořád je čas od času někde (čti na Instagramu) z povzdálí checku, jenom tak pro jistotu, ujistit se, že jsou stále tam, že jsou ok :-)
- A tenhle blog, pokud to půjde nesmažu! Je tady schovaná spousta vzpomínek, spousta času, i let, který jsem strávila nad psaním článků, povídek a všeho možnýho, pamatuju na dny, kdy jsem měla v hlavě jenom blog a neustále jsem vymýšlela nový a nový nápady na články, třeba i ve škole :-) Je to kousek mě před pěti lety, teď a třeba i za dalších 5 let.
- A co si budem, pořád jsou někdy takový ty dny, který stojej za houby a přesně v takovýhle dnech si bere sluchátka a spotify vyhledám ty dvě kouzelný slova. A za chvilinku už mi do uší zní tóny a slova, co tak dobře znám a ten hlas, který když slyším, tak vím, že mě uklidní a zase bude líp.
Před chvíli jsem koukala na televizi a nevím najednou jako blesk z čistého nebe mi proběhlo hlavou, že jsem se sem už dlouho nepřihlásila! Hrklo ve mě, protože už jsem viděla, jak se přihlásím a uvidím jenom "Váš blog byl smazán". Rychlostí blesku jsem naklikala přihlašovací údaje, který si pořád ještě pamatuju :-) :-) a tradááááá byla jsem TAM!
Teď tu sedím a píšu tenhle článek a jsem moc vděčná, že tu blog pořád je! Fakt že jo! Bála jsem se, že jsem o tenhle svůj koutek, kterej mi byl kdysi vším, nadobro přišla!
I když vím, že si tenhle článek přečtu asi jenom já sama pro sebe, chtěla jsem ho napsat. Chtěla jsem si zkusit, jestli to pořád ještě umím (plácat tady všemožný kraviny a dělat si z chudáků kluků srandu :-) )
A víte, co se nezměnilo? Stále mám ráda happy endy! :D Příjde mi, že na světe, je tolik špatnýho, že prostě filmy, seriály, povídky, knížky nebo pohádky ...musí končit dobře :D Proto taky všechny moje povídky měly happy end (tedy ty dopsané)
Jestli tohle čteš až jsem, tak účel tohoto článku splnil svůj účel a já velice děkuji, že sem po těch letech stále někdy zabloudíš! Jenom díky Vám, v dobách minulých tenhle blog fungoval, tak jak fungoval, každý komentář byla moje motivace a já za to nepřestanu být vděčná!
Díky!
Dee :-*
Ach, mňa stále tak poteší keď prídem na niektorý z blogov, ktorý som navštevovala každodenne, a viem, že už nefunguje a tu hľa, zrazu článok ♥ Celkom to poteší takto vidieť, že moje obľúbené blogerky ešte žijú
OdpovědětVymazatuž od toho cca dubna, cos vydala článek se chystám, že ti sem napíšu a heleme se, už máme červen
OdpovědětVymazattaky mě upřímně mrzí, že skoro všechny blogy o TH už vymizely nebo jsou neaktivní, přece jenom bývaly jsme kdysi velká společnost.
já sama jsem se teď po dlooooouhý době vrátila, protože zase to není tak dlouho, co jsem se úplně nostalgicky vrátila a z trucu si řekla, proč se nevrátit na blog, a co, že už TH populace skoro vyhynula a zrovna dneska ráno jsem opět zavítala na tvůj blog, abych si přečetla ty tvoje boží komentáře v rozhovorech, tak dlouho jsem se už vážně nenasmála, děkuju. a doufám, že třeba někdy brzo se tady zase nějaký článek objeví ♥
Huuuu, nejsem sama na bloggeru. Bohudíky. ♥ :D
OdpovědětVymazat