Dobrá otázka po zhruba 5 letech co?
Už je to nějaký pátek nebo i víc, co jsem sem naposledy něco napsala a myslím, že už sem ani nikdo z Vás nechodí.
Časy se mění, každý jsme někde jinde. Fakt jsem se snažila přijít tomu jejich novému stylu na chuť, ale jediná, která se mi líbila byla Run, Run, Run a někdy zvládnu i Love who loves you back, ale tím to končí. Přiznám se, že z posledního alba jsem neslyšela asi ani jednu. Chci si je zapamatovat takový jaký byli tehdy, Schrei to začínalo, Zimmer 483 byl naprostej highlight (pro mě) a s Humanoidem už to pomalu začalo opadávat.
Ale!
- 15. 03. bude vždycky TEN DEN! Každej rok si vzpomenu automaticky prostě vždycky :-)
- I když už jsou kluci někde jinde než byli kdysi, pořád je čas od času někde (čti na Instagramu) z povzdálí checku, jenom tak pro jistotu, ujistit se, že jsou stále tam, že jsou ok :-)
- A tenhle blog, pokud to půjde nesmažu! Je tady schovaná spousta vzpomínek, spousta času, i let, který jsem strávila nad psaním článků, povídek a všeho možnýho, pamatuju na dny, kdy jsem měla v hlavě jenom blog a neustále jsem vymýšlela nový a nový nápady na články, třeba i ve škole :-) Je to kousek mě před pěti lety, teď a třeba i za dalších 5 let.
- A co si budem, pořád jsou někdy takový ty dny, který stojej za houby a přesně v takovýhle dnech si bere sluchátka a spotify vyhledám ty dvě kouzelný slova. A za chvilinku už mi do uší zní tóny a slova, co tak dobře znám a ten hlas, který když slyším, tak vím, že mě uklidní a zase bude líp.
Před chvíli jsem koukala na televizi a nevím najednou jako blesk z čistého nebe mi proběhlo hlavou, že jsem se sem už dlouho nepřihlásila! Hrklo ve mě, protože už jsem viděla, jak se přihlásím a uvidím jenom "Váš blog byl smazán". Rychlostí blesku jsem naklikala přihlašovací údaje, který si pořád ještě pamatuju :-) :-) a tradááááá byla jsem TAM!
Teď tu sedím a píšu tenhle článek a jsem moc vděčná, že tu blog pořád je! Fakt že jo! Bála jsem se, že jsem o tenhle svůj koutek, kterej mi byl kdysi vším, nadobro přišla!
I když vím, že si tenhle článek přečtu asi jenom já sama pro sebe, chtěla jsem ho napsat. Chtěla jsem si zkusit, jestli to pořád ještě umím (plácat tady všemožný kraviny a dělat si z chudáků kluků srandu :-) )
A víte, co se nezměnilo? Stále mám ráda happy endy! :D Příjde mi, že na světe, je tolik špatnýho, že prostě filmy, seriály, povídky, knížky nebo pohádky ...musí končit dobře :D Proto taky všechny moje povídky měly happy end (tedy ty dopsané)
Jestli tohle čteš až jsem, tak účel tohoto článku splnil svůj účel a já velice děkuji, že sem po těch letech stále někdy zabloudíš! Jenom díky Vám, v dobách minulých tenhle blog fungoval, tak jak fungoval, každý komentář byla moje motivace a já za to nepřestanu být vděčná!
Díky!
Dee :-*
