Attractive danger 2 *16

Užijte si dílek ^^ Chtěla jsem ji dopsat do konce roku, tak nevím už mi moc času nezbývá! :D

Prošla jsem dlouhou ulicí až na konec, prohledala jsem snad každý kout, ale Abbie nikde. Povzdechla jsem si a vydala se nazpátek.

Doufala jsem, že Bill s Tomem budou mít větší štěstí. Vracela jsem se stejnou cestou zpátky a znovu jsem kontrolovala každý kout, kdyby náhodou.

Lidí postupně přibývalo, po západu slunce se noční život zde teprve rozjížděl. V duchu jsem se modlila, aby Bill s Tomem měli větší štěstí v hledání Abbie.

Nedokázala jsem si představit, že ta malá je někde sama v zemi, kde nikomu nerozumí. Měla jsem o ní takový strach, kdo ví kde může být a jestli se jí něco nestalo. Snažila jsem se z hlavy dostat myšlenku na to, jestli ji možná neunesl nějaký Tomův protivník, aby se mu pomstil a požadoval za ni výkupné.

---

Pomalu jsem přicházela k místu, kde jsme se s dvojčaty rozdělili a viděla, že ani jeden z nich se ještě nevrátil. Sedla jsem si na lavičku opodál a čekala na ně.
PO chvíli jsem si všimla Billovy vysoké postavy v davu. Natahovala jsem krk, jestli po jeho boku neuvidím, také malou, ale když se dav rozestoupil, všimla jsem si, že je sám.

A jeho nálada byla ještě horší než moje. Nemohla jsem se divit, byla to jeho dcera, kdo se ztratil.

Blížil se ke mně a já jen zírala do jeho tváře a čekala, kdy se usměje a řekne, že ji našel a že čeká někde opodál, ale nic z toho se nestalo.

Němě jsem vyslovila otázku, jestli ji našel, ale jen smutně zavrtěl hlavou a nešťastně se sesunul vedle mě.

Hlavu dal do dlaní a smutně vzdychl. Trhalo mi srdce ho takhle vidět. Nejdříve jsem mu tak moc ublížila já a teď se do toho všechno ještě ztratila Abbie.

"Třeba bude mít Tom větší štěstí než my," zamumlala jsem a objala ho kolem ramen.

"Doufejme," zamumlal.
"Neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo," zašeptal sotva slyšitelně.
"To nikdo z nás," přitakala jsem.

"Není to tvoje vina, Bille," snažila jsem se ho trochu povzbudit.

"Já na tom mám taky svůj podíl," přiznala jsem si. Podíval se na mě a už se nadechoval, že něco řekne, když mu najednou v kapse zazvonil mobil. Okamžitě po něm sáhnul a přečetl si kdo mu volá.
"To je máma," podíval se na mě s nadějí v očích.

"Třeba se Ab vrátila do hotelu," zajiskřilo mu v očích, když si telefon přikládal k uchu.
"Vrátila se?" vyhrkl do telefonu dřív než se Simone stačila jen nadechnout.

O pár sekund později jeho náhlý úsměv zase pohasl.
"Aha," utrousil jen.
"Ne, zatím nic," povzdechl a projel si své krátké vlasy.
"Já ani Laura jsme ji nenašli, ještě ale čekáme na Toma," objasnil matce naší situaci. Pak jen poslouchal a sem tam přikývnul. Asi se ho Simone také snažila alespoň trochu povzbudit. Musím se přiznat, že jsem na chvíli stejně jako Bill začínala věřit, když Simone zavolala, že se tam Abbie objevila.

Když jsem ale pak viděla, jak Billův úsměv postupně uvadá, došlo mi, že Simone volá, aby se optala, jestli jsme jí nenašli my.

Bill stále ještě mluvil se svou matkou, když jsem uslyšela zvonit svůj telefon. Natáhla jsem se pro něj rychlostí blesku a přečetla si, že volá Tom.

"Tome?" přijala jsem hovor.
"Zkoušel jsem se dovolat Billovi, ale bylo to obsazený," bylo první co mi řekl. Nezněl ale moc šťastně, takže moje naděje, že ji našel on začala pomalu upadat.
"Jo, mluví zrovna s vaším matkou," vysvětlila jsem, proč mu bratr nebral mobil.

"Chtěl jsem se jen zeptat, jestli jste ji nenašli, já totiž moc úspěšný nebyl," odpověděl smutně.

Zhluboka jsem se nadechla a než jsem stačila odpovědět, Tom si odpověď domyslel sám.

"Takže taky bez úspěchu," hlesnul.
"Jo," vydechla jsem.

"Lauro, cože to měla Abbie dneska na sobe?" zeptal se najednou Tom dychtivě.
"Co měla na sobě? Hm, růžovou sukni a bílé tričko s nějakým potiskem," dolovala jsem z hlavy, co že měla vlastně na sobě.

"Proč se ptáš?" nakrčila jsem čelo.
"Myslím, že jsem jí naší našel," pousmál se Tom a byl to znát i na tónu jeho hlasu.
"Máš ji?" zalapala jsem po dechu a tím přitáhla i Billovu pozornost. Zrovna ukončil hovor se svou matkou a dychtivě mě pozoroval a čekal, co mi Tom ještě prozradí.

"Myslím, že jo, vidím ji, jdu pro ní, ozvu se," zamumlal a položil to.

"Tak co?" naléhal na mě Bill, zatímco jsem zmateně odtáhla mobil od ucha.

"Prý, že ji asi má, jde pro ní a že se ozve," zamrkala jsem.

Bill byl okamžitě na nohou.
"Jdeme," zavelel jako generál a vyrazil svým dlouhým krokem směrem, kudy šel předtím i Tom.

Dee :-*

Porota :D

:D :D :D

jak se Billouš před Lisou nakrucuje :D:D:D

a Toman se mu směje

Mateo chudák vypadá, že nějak ztratil řeč :D A Dieter se neúspěšně snaží upoutat Billovu pozornost na sebe :D

Výročí ^^

Já hlava děravá jsem na to zase zapomněla! Včera měl blog už 3.! výročí :D Není možná, že mi to vydrželo tak dlouho! :D

Sice jsem to v poslední době flákala, ale neměla jsme moc času, znáte to! :D Ale víte, že se snažím :D Trochu mě mrzí, že u povídek a u článků obecně není tolik komentářů jako tomu bývalo dřív, ale co se dá dělat :-/ Stejně jste zlatíčka ^^

Attractive danger 2 *15

Zůstali jsme na pláži až skoro do západu slunce. S Tomem mi bylo prostě skvěle. Nelitovala jsem svého rozhodnutí, i když někde v hlouby duši mě tížilo svědomí, jak jsem Billovi ublížila. Misím to s ním dát co nejrychleji do pořádku a hlavně se mu musím omluvit.

"Musím se Billovi omluvit," zamumlala jsem po chvíli do ticha, kdy jsme se jen dívali před sebe a Tom mě objímal kolem ramen.
"Hned jak ho uvidím," doplnila jsem.
"To já bych měl asi taky," povzdychl si Tom.

"Lhali jsme mu v podstatě oba," podíval se mi do očí, když jsem k němu natočila hlavu.

"To máš pravdu," přikývla jsem. Hned na to mě ale upoutal zvuk za námi. Otočil jsem se dozadu a polkla.
Směrem od hotelu se k nám hnal Bill a vypadalo to, že měl snad ještě horší náladu než před pár hodinami.

---

"Tome, řítí se sem Bill," zamumlala jsem a nespouštěla oči s Billa. Tom se okamžitě ohlédl směrem kterým jsem koukala i já a když uviděl Billa hned vstal. Udělala jsem totéž a instinktivně jsem si stoupla před Toma, aby ho Bill zase nemohl udeřit.

"Bille, prosím tě já…něch mě to konečně vysvětlit ano?" začala jsem mluvit ještě něž k nám funící Bill vůbec dorazil.

Když k nám ale dorazil, nezaútočil na Toma, jak jsem předpokládala, ale zvedl ruce v míru.
"Nebojte se, nic neudělám," vydechl a snažil se nabrat dech.
"Jde o něco vážnějšího," vyhrkl.
"Vážnějšího?" zděsila jsem se.
"Stalo se něco Simone? Nebo Abbie?"
"Abbie…ona…ona se ztratila," zamumlal zoufale.

"Ale to není možné," kroutila jsem hlavou.
"Vždyť jí hlídala Simone a..,"

"No právě, doplnil mě Bill, nějak jí neuhlídala a malá byla pryč," sedl si sklesle tam, kde jsem ještě před chvíli seděli s Tomem.

"Bille, ona se najde, určitě," sedla jsem si vedle něj a pohladila ho soucitně po rameni.
"Je to všechno moje vina," zaskučel Bill.

"Kdybych neudělal tu scénu a nepraštil tě," zvedl hlavu a podíval se na Toma, který ho taky sledoval.

"Tím se ti Tome omlouvám," smutně si povzdechl a čekal, jak na to zareaguje Tom.

"Není za co, brácho, můžu si za to vlastně sám," ušklíbl se a natáhl k Billovi ruku.

Ten ji bez váhání přijal a pak se ještě bratrsky objali.
Kdyby to nebylo za takové události, byla bych konečně šťastná, ale ne teď když je chudák malá Abbie kdo ví kde a za chvíli bude tma.

"A teď půjdeme najít tu malou mršku," pousmál se Tom.

"Nemůže být daleko, když se rozdělíme a projdeme nejbližší ulice kolem hotelu, musíme ji najít," organizovali dvojčata společně pátrací akci.

Vyrazili jsme společně směrem k městu, když mě napadlo něco, co doufám nebude pravda.
"Tome," zatahala jsem ho za ruku, aby nás Bill neslyšel.

"Hm?" otočil se na mě.

"Nemohl třeba Abbie někdo unést?" zvedla jsem tázavě obočí.
"Mám na mysli ty víš koho," naznačila jsem mu, kam svou otázkou mířím.

"Taky už mě to napadlo," pošeptal, "ale musíme doufat, že to tak není," mrknul na mě.

"Doufejme," přikývla jsem.

"S tím tvým mafiánstvím ses Simone ani Billovi nepochlubil co?" zeptala jsem se a tušila jsem, jak mi odpoví.
"Jasně že ne," potvrdil mi mou domněnku.

"Takže já půjdu vlevo, ty tudy a Tom napravo," rozdělil Bill trasy, které jsme hodlali prohledat, abychom Abbie našli.
"Kde je vlastně Simone?" podívala jsem se na dvojčata.
"Zůstala v hotelu, kdyby se malá třeba vrátila tam," odpověděl mi Bill.

"Tak jdeme na to?" mrkla jsem na ty dva.
"Jo, jasně, kdyby ji kdokoli z nás našel, tak volejte," ujišťoval se Bill.
"To je samozřejmost Bille," podívala jsem se na něj soucitně.
"My ji najdeme," pousmála jsem se, i když jsem do smíchu jsem měla hodně daleko.
"Dej pozor," zamumlal mi do ucha Tom, než jsme se rozdělili.

Dee :-*

The Wedding - Prolog

Tak začínáme se slíbenou nadílkou ^^

Veselé Vánoce :-*

---

Jako první prolog na novou povídku,

která mě napadla nedávno a prostě jsem jí musela začít psát znáte to! :D

Nebude to nic dlouhého počítám tak s 10 díly a jestli všechno pujde podle plánů měla by být v lednu společně s tou povídkou co zvítězí v anketě :D Koukala jsem, že je to stále pěkně vyrovnané :D

A někdy odpoledne se můžete těšit ještě na mafiána! :D

Seděla jsem v pohodlném křesílku na terase našeho bungalovu, kde jsme s přítelem trávili naši předsvatební cestu. Sotva jsme přiletěli, šel můj drahý vyzkoušet vlny. Usmála jsem se, zbožňoval moře.

Už se šeřilo, když jsme se konečně ubytovali v našem bungalovu a na mě už bylo příliš pozdě, abych šla do vody. Určitě by nebyla už tak moc teplá, jako odpoledne, kdy praží sluníčko.

A já vlezla do vody zásadně jen když nebyla moc studená. Přitáhla jsem si svůj svetřík více k tělu. Už dlouho jsem seděla ve stejné poloze, tak aby mi nebyla zima. Napila jsem se svého pomerančového džusu, který jsem usrkávala po malých doušcích a pohledem pozorovala obzor, který se barvil do ruda.

Zavřela jsem oči a spokojeně si povzdychla. Konečně, po tom co jsem si s Billem vytrpěla, jsem byla šťastná. Za tři měsíce máme svatbu, všechno už je naplánované a už se nic nemůže pokazit. To jsem si tehdy myslela, kdybych jenom věděla, co ještě přijde a že to zdaleka nebude tak jednoduché, jak jsem si myslela….

Dee :-*

Veselé Vánoce ^^

Tak, když už to zítra všechno vypukne, musím Vám taky jako každý rok již tradičně popřát krásné svátky a hlavně hodně pohody, zdraví a štěstí!

Zítra se můžete těšit na dva malé dárečky! ^^

Plus jeden extra dáreček v červený čepici!

I

I

V

Tom a svařák :D

Letos nebude soutěž stromečků? :-/

Ani nám Bil neukáže svoje pečlivě zabalené dárky?

tak nééé no :D

Asi po tom co loni vyhrál Geošův si dvojčecí uražená pýcha na nový souboj netroufne

:D :D :D

A když jsou ty Vánoce, kolik sis Tome už dal svařáků co?

4 ? :D

Attractive danger 2 *14

Pomalu, ale jistě se blížíme k nezadržitelnému konci milí drazí ^^

"..a tak jsem to Billovi prostě musela říct a následky jsi před chvíli viděla," dokončila jsem své vyprávění.

"Tak to je docela síla," pronesla Simone.

"To mi povídej," přitakala jsem.
"Co s tím hodláš dělat?" podívala se na mě soucitným dojmem.

"To kdybych věděla," pokrčila jsem rameny.
"Víš co, ale nechápu? Proč na mě nejsi naštvaná? Vždyť jsem ti dá se říci rozeštvala syny," zeptala jsem se opatrně, aby si to ještě náhodou nerozmyslela. Usmála se a pohladila mě po rameni.

"Víš Lauro, vím, že jsou oba atraktivní a holky se na ně lepí jako vosy na med a taky chápu, že jsi neměla absolutní tušení, že ten Tom, kterého jsi poznala před lety je dvojče muže, se kterým si začala chodit," ušklíbla se.

"Vždyť jen jak to zní."

"Jako z nějaké telenovely," zasmála se a já spolu s ní.

---

"To ano, ale teď mě oba určitě proklínají," dala jsem si ruce do dlaní.

"Když já to dělala jenom proto, abych nikomu nelhala a nikoho nepodváděla," zafňukala jsem.

"Já tě chápu, holčičko," pohladila mě soucitně po rameni.

"Víš, taky jsem se rozhodovala mezi dvěma muži," prozradila mi.

"A vybrala jsem si otce dvojčat," povzdechla.

"Až pozdě jsem zjistila, že to není ten pravý a to už bylo pozdě," podívala jsem se na ní a viděla jsem, že toho druhého musela opravdu milovat.

"Takže vím, jak se cítíš, to mi věř," usmála se na mě.

"Rozhodně tě nebudu soudit, na to nemám právo."

"Simone, můžu se na něco zeptat?" zvědavost mi nedala a musela jsem zeptat.

"To víš, že můžeš," pousmála se.

"Hledala jsi ho? Toho pravého?" vyslovila jsem svojí otázku a dychtivě čekala na odpověď.

"Hledala, a jak dlouho, ale nenašla. Musel se odstěhovat a nikdo koho jsem se ptala netušil kde může být," pokrčila rameny.

"Sice toho někdy ještě teď lituju, ale zase na druhou stranu bych teď neměla ty dva," mrkla na mě.

"A Billa a Toma bych nevyměnila za nic na světě," usmála se a bylo vidět, že na ty dva opravdu nedá dopustit.

"Ale rozhodnout se musíš ty sama," zamumlala a já jen přikývla.

"To je právě to," zašeptala jsem.

"Nechtěla jsem ani jednomu ublížit," pípla jsem a hledala u Simone podporu.

"Ani já tehdy nechtěla, ale musela jsem," přidala se ke mně.
"A teď jsou na mě naštvaní oba dva," posmutněla jsem.

"Měla bych je jít najít," rozhodla jsem se. Musím to všechno dát do pořádku.

"Jen jdi, já tu zůstanu s Abbie," pokývala hlavou.

Nejdříve jsem zamířila do našeho hotelového pokoje, ale Bill tam nebyl. Vydechla jsem. Kde by jen mohl být? Vracela jsem se zpátky na pláž a chtěla se poradit se Simone, kde by ti dva mohli být. Ale hned jsem jednoho hledaného zahlédla se Simone na pláži. Jakmile mě zahlédla, vstala a mířila směrem ke mně.
"Promluvte si," pousmála se na mě.
"Díky," kývla jsem, chvíli jsem se za ní dívala pohledem, než jsem vykročila do jámy lvové.

"Musíme si promluvit," sedla jsem si vedle něj, ale ještě jsem se na něj neodvážila podívat.

"To bychom asi měli," přikývl.

"Fajn, tak já bych měla začít," nadechla jsem se. Seděla jsem vedle něj, ale stále jsem neměla odvahu se mu podívat do očí.

"Víš, když jsi řekl, že..že proti bratrovi nebudeš bojovat, tak jsem o tom přemýšlela a..a došlo mi, že pro mě znamenáš víc, než jsem si dokázala připustit," dostala jsem ze sebe první větu.
"A za to jsem se rozhodla bojovat," doplnila jsem.

Cítila jsem, že na mě podíval, ale stále jsem se dívala před sebe.

"I přes to, že jsem věděla, že to Billovi ublíží. Protože mi na tobě opravdu moc záleží, Tome. Já…já tě miluju," zamumlala jsem poslední tři slova tiše, ale věděla jsem, že mě slyšel.

"Lauro…já…já nevím, co mám říct," vyhrkl a šokovaně se na mě díval, ale v jeho očích jsem viděla, že byl rád, možná že i moc rád?
"Tak nic neříkej," usmála jsem se a natočila se k němu. Pochopil a v očích mu zajiskřilo.

"Máš pravdu nemusím mluvit, ale konat," zamumlal a ani jsem se nestačila nadechnout, když si mě za týl přitáhl a začal mě nenasytně líbat. A tentokrát už jsem se nebránila.

Dee :-*

Bill a Katy???

:D :D :D

Tak z toho by asi ani jeden z nich nebyl nadšený co?

Ale Bill tu vypadá neskutečně dobře ^^

Doufám, že mu Katy nezahrála na flétnu! :D :D :D

by Zuly

Bill ^^

zase jedno dílko, které mě totálně dostalo!

ty jeho oči a to povytáhlé obočí ^^

by Larah Joy Gorospe

Source: Facebook

Attractive danger 2 *13

Velký dík patří těm věrných duším, kteří si najdou čas a napíšou vždycky k dílu pár řádků ^^ :-*

Edit: Přidávám ještě stále anketku! začíná to být vyrovnané! Hlasujte, hlasujte! :D

Celou tuhle situaci nebo spíše Billa bych přirovnala k vlně tsunami.

Viděla jsem, jak se blíží k Tomovi, ale byla jsem tak ochromená, že jsem nejhoršímu už nemohla zabránit.

Když se nic netušící Tom usmál, že vidí svého bratra, vytočilo to Billa úplně nejvíc a hned na to Tom jednu koupil.
"Bille, ne," teprve teď jsem byla schopná se pohnout a vběhla mezi ty dva. První ráně jsem zabránit už nestihla, ale dalším bych mohla.

Tom se chytil za tvář a syknul bolestí, zatímco se Bill napřahoval k dalšímu úderu.

"Bille přestaň" snažila jsem se zabránit Billovi, aby dal Tomovi další ránu, ale jenom natáhl ruku chytil Toma za límec od trička a odtáhl ho o kousek dál.

Zatímco Tomovi vrazil další, snažila jsem ho zastavit zezadu. Pokoušela jsem se chytit mu ruku a zabránit mu v dalších ranách.
Když se mi to konečně povedlo, už k nám přibíhala celá vyplašená Simone, která to celé sledovala.

---

"Co se to tu děje? Bille okamžitě nech svého bratra," křičela Simone na svého mladšího syna.

Dívala se na oba dva své syny a pohledem přejížděla z jednoho na druhého.

Byla očividně v šoku. Ani jsem se jí nedivila. Vypadalo to totiž, že si nalezená dvojčata relativně rozuměla. A teď tu Bill do Toma buší hlava nehlava.
Zhluboka oddechující Bill, Toma konečně pustil a se stále vražedným pohledem se podíval na svoji matku.

"Se zeptej Laury a toho svýho Toma, co se děje," procedil mezi zuby.
Simone vypadala snad ještě zmatenější než předtím a nezmohla se ani na slovo. Potom Bill věnoval podobný ne-li ještě horší pohled mě a dlouhými kroky zase rychle odkráčel pryč.

Obě dvě naráz jsme se vrhly na Toma a začaly ho ošetřovat. Naštěstí měl jen pár modřin, z nosu mu tekla krev a u oka bude mít pěkný monokl. Bill mu teda dal.

"Tome, jsi v pořádku," mumlala Simone a utírala mu pod nosem krkem.

"Nic mi není," snažil se Tom odtáhnout, ale Simone ho držela pevně.

Nešťastně jsem se dívala na Tomovu nateklou tvář a moc dobře jsem věděla, že to celé je moje vina.
Pak jsem si několik metrů od nás všimla celé vyplašené Abbie. Ach bože. Ona to celé viděla. Viděla jak její otec mlátí strýce Toma. Chudinka malá. Co musí asi právě teď probíhat v té její malé hlavičce?
"Abbie, pojď sem pojď,"natáhla jsem ruku směrem k ní.Chvíli váhala ale potom ke mně přeci jenom přišla.

S očima na vrch hlavy se mi vrhla do náručí. Když jsem ji slyšela natahovat, nadávala jsem si těmi nejhoršími nadávkami. Měla jsem raději mlčet.

"No tak, ššš, Abbie," tišila jsem ji, ale její brekot nabral na síle.

"Proč tatínek mlátil strejdu Toma?" zamumlala mezi breky. Odtáhla se, aby na mě viděla a čekala na svou odpověď.
"No víš on tatínek byl moc naštvaný, ale to už bude dobré víš? Už to nikdy neudělá," konejšila jsem jak ji, tak i sebe. Takhle v ráži jsem Billa viděla snad poprvé.

Jen co se Abbie vyplakala na mém rameni, hned se schoulila do náruče své babičky. Když jsem si byla jistá, že se Simone věnuje jí, přešla jsem k Tomovi.
"To jsem nechtěla, tohle opravdu ne," pípla jsem a pohladila ho po nateklé tváři.

"Tys mu to doopravdy řekla?" nemohl Tom uvěřit mým slovům.

Jen jsem němě přikývla.

"Tak to pak už všechno chápu," ušklíbl se Tom a utřel si zakrvavený nos.

"Tome, já…," fňukla jsem. už jsem začínala pomalu nabírat jako malá Abbie.

"Teď už to nezměníš," řekl Tom sice mírným hlasem, ale viděla jsem na něm, že by mi asi rád zakroutil krkem. Super, teď jsem na černé listině u obou dvou.

Vstal, setřel ze sebe mojí ruku a mířil pryč z pláže. Jenom doufám, že nejde za Billem, protože toho se ta bojovná nálada bude držet ještě nějakou chvíli, ale nebylo by vyloučeno, že by Tom mohl chytit ještě jednu.

"Tome, kam jdeš?" volala za ním Simone. Ale Tom se ani neohlédl a pokračoval dál. Proč jsou oba Kaulitzové, takoví tvrdohlaví? Jestli jde vážně za Billem, tak to nechci vidět.

Sedla jsem si vedle malé Abbie do písku a pohladila jí po vlasech.

Už nebrečela ale stejně měla pořád oči na vrch hlavy a střídavě koukala po nás všech. Byla ještě moc malá, aby chápala o co tu jde. Hned bych s ní měnila, ale ne, já musím být přímo uprostřed bitevního pole.

Hned na to si z druhé strany vedle Abbie sedla Simone a vzdychla.

"Já ty dva kluky prostě nechápu."

"Lauro, proč Bill vyřvával, že se mám zeptat tebe a Toma?" otočila se na mě a já v duchu zaklela. Doufala jsem, že na to, co Bill vyřvával, než odešel pozapomněla.

"No, víš asi bych ti měla něco vysvětlit…" řekla jsem a začala jsem vyprávět, jak to bylo všechno hezky pěkně od začátku.

Dee :-*

Attractive danger 2 *12

Dneska kratší díl, ale o to napínavější!

Víte, jak zbožnuju napínavý konce! :D :D :D A Vaše komentáře ^^

P.S. Pořád stále ještě můžete hlasovat v anketě! :D

"Jo, jasně," pousmál se a následoval mě stranou na jednu z laviček u pláže.

Cítila jsem jak se mi potily dlaně, ale když už jsem se jednou odhodlala, nemohla jsem z toho vycouvat.

"O co jde?" stále se usmíval a já věděla na sto procent, že až mu to řeknu, tak už se usmívat nebude.

Mohla bych si na to vsadit v loterii a vyhrála bych. Na tuty. Odtrhl pohled od své matky s Tomem a Abbie a zkoumavě se na mě podíval.

"Je..je to těžký..vlastně pořádně nevím, čím bych měla začít," sklopila jsem pohled ke svým prstům, nedokázala jsem se mu dívat do očí.

"Tak začni třeba od začátku," pousmál se. Kdyby jenom věděl, ale za chvilku se to vlastně všechno dozví.

---

"Víš tehdy před třemi roky, než jsme se dali dohromady…," začala jsem tedy od začátku.
"Byla jsem v létě na dovolené shodou okolností taky v Itálii a…," lezlo to ze mě jak z chlupaté deky, jak by řekla moje matka.

"To vím, tvoje matka mi říkala, že si myslela, že jsi tam tehdy někoho potkala a nemohla si na něj zapomenout, snažila se nás dát dohromady a tak jsme se vlastně skutečně dali dohromady," dopověděl.

Ušklíbla jsem se. To byla celá moje matka.
"Nikdy jsem jí to neřekla, ale je vidět, že to poznala sama," potvrdila jsem mu domněnku mé matky.

"Proč ale…," zeptal se a napjatě čekal na to, co mu odpovím. Všimla jsem si, že jeho úsměv byl už ten tam.

"Potkala jsem ho tu," zamumlala jsem a zhluboka se nadechla.
"Aha," odvětil suše Bill. Jeho usměvavá slunečná nálada se změnila rychlostí světla na zataženo před bouřkou.

"Pořád k němu něco cítíš?" další otázka, o které jsem věděla, že přijde.

"Nejdřív jsem si myslela, že už je to všechno pryč, ale…asi ne," řekla jsem mu po pravdě.

Už jsem neměla sílu dál lhát.

Nedívala jsem se na něj, ale cítila jsem, jak se zhluboka nadechl a pěstí praštil do lavičky na které jsme seděli.

"Proč mi to vlastně říkáš? Chceš jít za ním? Za tím okouzlujícím Italem, který tě tak moc okouzlil," procedil mezi zuby.

"Protože chci být k tobě upřímná, nedokázala bych se jen tak sbalil a nic ti neříct jako to udělala Abbiina matka," snažila jsem se, jak jsem mohla ale cítila jsem, že mě za tohle bude nenávidět. A to ještě ani neví to nejpodstatnější.

"No je tu ještě jeden problém," mrkla jsem po něj nervózně.

"No to jsem zvědavej jakej," odfrkl si.

"Víš, tehdy na trhu, když Simone zahlédla Toma v davu, já zahlédla jeho," snažila jsem se to všechno Billovi pomalu vysvětlit. Nechtěla jsem na něj prostě jen tak vybalit, je to tvoje dvojče.

"To je romantika, setkání po letech," řekl Bill sarkasticky.

"Seznámíš nás?" ušklíbl se.

Sakra. To není absolutně dobrý. Už teď je Bill naštvanej, jak atomová elektrárna před výbuchem. Stačilo by škrtnout sirkou, aby vybuchl.

Ale když už jsem to načala, musím to dotáhnout do konce. Jinak to nejde. Vybrala jsem si. Musím teď škrtnout tou pomyslnou sirkou a můžu jen čekat, jaký příšerný následky to bude mít.

"Měl bych přece vědět, kterej bastard mi přebral holku," podíval se na mě, jeho pohled by dokázal snad i zabíjet. Uvařila bych se v horké čokoládě.
"To ani nemusím," zamumlala jsem a pohledem sledovala Toma hrajícího si s malou Abbie.

"To nemyslíš vážně," vydechl šokovaně Bill. Obrátila jsem pohled k němu. Musel sledovat můj pohled a dal si jedna a dvě dohromady.
"To se mi snad jen zdá," projel si nervózně prsty krátké vlasy.

"To musí bý zlej sen," kroutila hlavou a pohledem putoval mezi mnou a Tomem na pláži.
"Můj vlastní bratr, moje dvojče," lapal po dechu.

"Bille pochop, že jsem neměla sebemenší tušení, že je Tom tvůj bratr," vykřikla jsem zoufale a měla jsem na krajíčku. To nedopadne dobře.
"Dozvěděla jsem to ve stejnou chvíli jako ty," chytila jsem ho za ruku, ale vysmekl se mi.

"Ale mlčela jsi, nic si neřekla a můj vlastní bratr jakbysmet," nenechal si Bill nic vysvětlit.

"Oba dva jste mi lhali," ohrnul nos jako by mnou opovrhoval.

"A co jsem ti jako měla říct, hele on je tvůj brácha a já jsem s ním mimochodem před třemi roky něco měla? Nebo jak by sis to představoval?"

"Třeba, milejší než hraní toho že se neznáte a vzájemně se jeden druhému představovat," vyštěkl a pohledem Toma propaloval na dálku. Našpulil rty a aniž by se na mě byť jen podíval, vyrazil svým dlouhým krokem přímo k Tomovi.

Když jsem se vzpamatovala, měl už náskok a byl už jen několik málo metrů od Toma, který si nic netušící hrál se svou malou neteří.

Dee :-*

Ludo! ^^ - the ugly man!

Ludo! Tomův nejvěrnější kámoš!

náhodou jsem na něj narazila když jsme na francouzštině dostali za ukol přiřadit,

kdo z rodinky z textu se bude na co a kdy koukat :D

Koukám na to a co nevidím?

LUDO! dětský pořad! :D :D :D

Už vidím malého Tomíka, jak mu Simone za pouští LUDO na francouzské tv :D

a asi to na něm zanechalo následky xD

http://www.urbandictionary.com/define.php?term=Ludo&defid=5779705

Mrkněte na tenhle link!

najdete tam co všechno LUDO může znamenat!

jakýsi stolní hra, americká skupina a díky Tomovi taky "ugly man" :D :D :D

a dokonce taky jedna "německá" sexuální praktika!

:D:D:D

proto Tom asi tak zbystřil, když to slyšel! :D

Attractive danger 2 *11

Děkuji všem, co jsem ještě někdy zajdou, přečtou si a okomentujou i přes mojí ne moc valnou aktivitu :-/ času není hold už tolik! :D

P.S. Ti kdo ještě nehlasovali, anketa je na konci dílu! :D

"Abbie není tvoje dcera?" zamrkal a sledoval mé rty, jako by se z nich snažil sám vyčíst odpověď.

Zakroutila jsem hlavou.
"Mám ji ráda jako vlastní, ale nejsem její matka," potvrdila jsem mu.

"Ani nevíš jaký mi právě teď spadl kámen ze srdce," usmál se a olízl si plné rty. Zhluboka se nadechl.
"To bych už dneska asi nevydýchal," pousmál se.
"Promiň, že jsem ti to neřekla dřív, ale včera si mě pěkně naštval víš, tak jsem tě chtěla chvíli nechat vykoupat v té nejistotě," pokrčila jsem rameny.

---

"Jo včera jsem se choval jako vůl, to přiznávám," ušklíbl se.

"Ale teď je všechno jinak," vydechl a přejel si dlaní po tváři.
"Chodíš s mým bratrem," podíval se na mě znovu tím samým smutným pohledem jako odpoledne, když jsem ho viděla, jak se bavil se Simone.
"To je něco proti čemu nemůžu bojovat, i když bych sebe víc chtěl," zakroutil hlavou a nervózně si zuby přejel po dolním rtu. Pak se na mě otočil a zadíval se mi do očí.
"Ani nevíš jak moc…moc tě miluju," zašeptal a pohladil mě po tváři.
Asi jsem na chvíli přestala snad i dýchat. Opravdu mi říkal, to co jsem slyšela?
"Tome, co..," zamumlala jsem ale přiložil mi prst na rty.

"Pšt, teď mlč," usmál se a přibližoval se k mým rtům.

Lehce se otřel svými rty o mé, ale to už jsem to nevydržela, dlaněmi vjela do jeho vlasů a odhodlaně ho políbila.

Zoufalé a žádostivé, tak by se daly charakterizovat naše polibky. Natiskla jsem se prsy na jeho hruď, odhodlaná pokračovat, ale cítila jsem, že se odtáhl.
"Ale takhle to nejde," zamumlal u mého ucha. Nechala jsem zavřené oči a snažila se nezapomenout to, co se právě stalo. Cítila jsem, jak se s povzdechnutím zvedl a odcházel.

Tak tohle je asi konec, blesklo mi hlavou. Definitivní tečka.

První slzy si našly cestu po mé tváři. Začínalo mi být chladno, když mě Tom neobjímal, dala se do mě zima. Objala jsem si pažemi kolena a nechala průchod svým emocím.

Vzpomněla jsem si na naše první setkání, na to jak jsme se opili v baru a pak se mi před očima objevila Billova tvář. A taky malé Abbie.

Jak už jsem řekla Tomovi, Abbie není moje dcera, ale mám ji ráda jako vlastní. Její matka ji opustila jen co se narodila a nechala její výchovu na Billovi. Bill a Tom.

Viděla jsem je před sebou oba dva. Oba dva jsem měla ráda a moc. Jenže který z nich je ten pravý? Kterého z nich miluju? Zamrkala jsem, abych rozehnala množství slz, které se do nich nekontrolovatelně valilo a zamžourala na moře, jako bych tam snad hledala odpověď.

Po chvíli se do mě dala opravdu velká zima, kterou vítr přivanul od moře. Slzy už mi asi došly a řešení jsem pořád nedokázala. Asi si budu muset napsat na papír. Vstala jsem a pomalu se šourala do hotelu. Když jsem vešla do ložnice, Bill už měl zhasnuto, ale řekla bych, že ještě nespal. Svlékla jsem se, oblečení hodila vedle postele, natáhla si tílko na spaní a lehla si do postele. Jen co jsem se uvelebila a zavřela oči, uslyšela jsem šustění přikrývky.
"Už je ti lépe?" ozvalo se mi hned na to u ucha.
"Cože?" zamumlala jsem. Moje myšlenky byly právě teď někde na bodu mrazu.
"No říkala si, že se jdeš projít, protože tě bolí hlava," objasnil mi.

No ano to je fakt, to jsem mu řekla, došlo mi.

"Jo, už je to lepší," zalhala jsem.
"Nezníš tak, že by ti bylo lépe," řekl soucitně a objal mě kolem pasu. Polkla jsem. Už se mi zase chtělo brečet. Nechci mu lhát. Opravdu ne.
"Vyspi se a ráno bude lépe," zašeptal a políbil mě na krk.
"Jo, asi máš pravdu," pípla jsem.

Druhý den jsem se necítila o nic lépe. Sice jsem se dobře vyspala, ale když jsem si vzpomněla v jaké situaci jsem, všechno bylo znovu zpátky. Na snídani jsem se v jídle jen nimrala a neměla jsem na nic chuť.
Když jsme se vraceli zpátky do pokoje, Bill mi u výtahu navrhl, že jestli se ještě necítím moc dobře, ať klidně zůstanu ještě v posteli. S přikývnutím jsem to přijala. Aspoň budu mít více času na přemýšlení.

Ležela jsem v posteli a koukala do stropu, pak jsem si k tomu pustila i televizi, ale pořád jsem byla, tam kde jsem byla. Tom se sice již rozhodnul, nechce za žádnou cenu bojovat proti svému bratrovi, se kterým se právě shledal a já to chápu.

Jenže je to, to pravé i pro mě?

Co když je pro mě ten pravý on? Nebezpečný mafián se kterým jsem se náhodou seznámila, nebo bych snad měla říkat, že nás svedl dohromady osud?

Když jsem se tehdy rozhodla odjet, myslela jsem, že už se nikdy neuvidíme. A takhle jsou staré rány znovu otevřené, jako by těch pár let ani nebylo.

Nebo Tom rozhodl dobře za nás za oba? Je Bill pro mě ten pravý? Byl tady pro mě, když jsem se vzpamatovávala z rozchodu z jeho bratrem mafiánem, aniž by o tom věděl. Já zase nevěděla, že ten do koho jsem se v Itálii zamilovala je jeho bratr.

A pak je tu malá Abbie. Její pravá matka jí opustila, když byla miminko. Mohla bych jí to udělat a opustit ji, tak jako to udělala ona? Nebo jí prostě vysvětlit, že jsem vyměnila tatínka za strýce? Jak absurdně to zní.

Ach, kdyby mi tu teď někdo řekl, co je správné, co bych měla udělat a hlavně, aby to co nejméně někomu ublížilo, hned bych to udělala.

O hodinu později jsem přecházela po pokoji jako lvice v kleci a snažila jsem se dodat si odvahu. Definitivně jsem se rozhodla a musela jsem jednat, dokud na to mám aspoň trochu kuráže. Zítra už bych to asi nezvládla.
Zabouchla jsem za sebou dveře od pokoje a sbíhala schody. Neměla jsem chuť ani čas čekat na výtah. Při tom čekání bych si to také mohla ještě rozmyslet a to jsem nechtěla riskovat.

Mířila jsem k pláži a sledovala tu rodinnou idylku. Simone na lehátku, pozorovala své dva syny jak společně s Abbie dovádí ve vlnách.

Neskutečně mi trhalo srdce, že tu idylku budu muset zničit. Ale už jsem se rozhodla a pro doufám, že i správně, že toho jednoho dne nebudu litovat.
Za pár minut se dvojčata s Abbie vrátili na lehátka a já věděla, že teď přišla moje chvíle.
"Ehm, Bille, můžeme si promluvit?"

Dee :-*